Starý Sigmund právě dočetl, co jsem zapsal do záznamníku o mámině a tátově smrti, a začal mi udílet další přiblblé kázání – pardon, poskytl mi několik velmi rozumných rad. (Mám dojem, že bych měl v zájmu příštích pokolení Sigmunda představit. Správně se jmenuje dr. Ackfield. V téhle díře, do které mě strčili, dělá cvokaře. Já mu říkám Sigmund, protože ho chci naštvat.)
Takže: Sigmund mi vykládal, že bych se měl v duchu vrátit na začátek celé té kurvárny a znovu si prožít, co se se mnou tenkrát dělo. Chce prý po mně, abych do toho jeho cvokbuchu vypsal, co jsem tenkrát cítil, ale ne z dnešního pohledu – měl bych tedy vynechat všecky ty nadávky na doktory, policajty a dospěláky vůbec. Povídám: „To teda chcete, abych neřekl celou pravdu.“ A on že prý ne, chce znát celou pravdu – musí, aby mi mohl pomoct – ale chce prý čistou pravdu, ne můj dodatečný výklad.