V útulném prostředí novopacké kavárny Saky Paky proběhla 18. září 2026 beseda o spisovateli Josefu K. Šlejharovi, narozeném ve Staré Pace v roce 1864. Besedu uspořádal pan Jaromír Typlt, spisovatel a esejista původem z Nové Paky, s PhDr. Zdeňkem Beranem coby editorem nového vydání Šlejharových spisů v nakladatelství LEVYN. Účastnila se též paní Bohunka Korbelářová z novopackého Našeho knihkupectví, u níž bylo možno (a stále je) výtisky Šlejharových knih zakoupit.
Přijížděli jsme se zvláštním očekáváním, jaké to bude, když Pražáci přijedou vyprávět packým obyvatelům o jejich rodákovi. Navíc, za román Vraždění byl svého času Šlejhar v hospodě v nedaleké Dolní Kalné inzultován, neboť Kalenští se v díle velmi rychle poznali. Nemohli jsme si tedy nevzpomenout na cimrmanovský vichr z hor a nerozhlédnout se po podhorském náměstí po eventuální hromadě dlažebních kostek…
Skutečnost předčila naše pozitivní očekávání. Kavárna se velmi rychle zaplnila vstřícnými posluchači všech generací a beseda mohla, za milé vůně kávy a jablečného štrůdlu, začít.
Jaromír Typlt v úvodu besedy vyjádřil svůj vztah k J. K. Šlejharovi, jeho mnohovrstevným literárním obrazům i jazyku plnému novotvarů, který je zpočátku těžký ke čtení, ale půvabný právě svou bohatostí a neobvyklostí. Popsal i své překvapení, když před několika lety zjistil, že Šlejhar vychází znovu a že ambicí editora je vydat spisy úplné. Dodal, že nyní, když je projekt v polovině, v možnost realizace úplného vydání i věří.
A my jsme mohli dodat, že těsně před expedicí je nový svazek, Dojmy z přírody a společnosti / Co život opomíjí, soubor dvou povídkových sbírek obsahující kromě jiného dvě verze známé novely Kuře melancholik…takže jsme se právě přehoupli za polovinu!
Zdeněk Beran posléze promluvil podrobně o Šlejharově životě, jeho tužbách, nevydařeném manželství, vazbách k rodnému kraji a prožitcích, ze kterých těžil svá díla. Ukázal vztah mezi předobrazy jednotlivých děl a jejich následným ztvárněním, ať již šlo o autorovu životní etapu podkrkonošskou (v první řadě román Vraždění a například sbírky Temno, Zátiší nebo Od nás), novopackou (Maloměstská idyla), kolínskou (zejména povídka Zátoka smrti ve sbírce Z krajského města), pečeckou (román Peklo) či pražskou (povídkový soubor Z Prahy).
Zdeněk Beran také popsal práci editora se Šlejharovým textem, zmínil odlišnosti verzí knižních a časopiseckých a zejména Šlejharův zvyk se před knižním vydáním k textu vracet a do velké míry ho upravovat. To vše se v současné edici Šlejharova díla promítá v rozsáhlých edičních poznámkách, které však spíše než čtenáři poslouží literární vědě a dalšímu bádání ve Šlejharových textech.
V závěru besedy požádal Jaromír Typlt o doporučení, proč by měl čtenář po té které Šlejharově knize sáhnout. Stručná odpověď je těžká, protože u Šlejhara někdy dominuje situace, jindy trpící bytost, ještě jindy extrémní niterný prožitek. Takže konec zůstává otevřený: tak jak Zdeněk Beran v diskusi neprozradil, jak který příběh dopadl, tak ani nemohl prozradit, s jakým naplněním a s jakým zážitkem čtenář od knihy nakonec vstane. A to je na Šlejharovi krásné.
Nakladatelství LEVYN děkuje Jaromíru Typltovi za uspořádání akce, paní Bohunce Korbelářové za příjemnou spolupráci a kavárně Saky Paky za milé a inspirující prostředí.
Text a foto Michaela Malinová
Pozvánka na besedu ve výloze kavárny Saky Paky
Beseda začíná, Jaromír Typlt (vpravo) a Zdeněk Beran (vlevo)
Paní Bohunka Korbelářová z Našeho knihkupectví přivezla všechny dosud vydané svazky spisů JKŠ
Zdeněk Beran vypráví
Na besedě se sešli zástupci všech čtenářských generací
… a něco fajn k zakousnutí